|
Roháče (10/2002)
VOČI Úvod Foto1 Foto2 Foto3 Foto4 |
|||||||||
|
|||||||||
|
Tradiční říjnová expediční akce na vrcholky Roháčů měla tentokrát trochu nepředpokládaný průběh, na který však určitě budeme rádi vzpomínat. Trefili jsme se do období řádění větru. Letošní složení Radek D. + Radim M. + Tomáš P. + Zdeněk T. + Čenda T. + Petr H. + Míra K. + Žaban K. Cepíny a mačky doma nechajíce vyrazili jsme pro změnu z východního konce Roháčů Kamenistou dolinou. Nejdříve za doprovodu drobného deště, který vystřídal ostrý vítr a závěje sněhu. Pro nepřízeň počasí jsme to zapíchli hned v sedle pod Bystrou a vrátili se asi o 500 metrů níže, abychom byli více v závětří. Bohužel to příliš nepomohlo, tak jsme byli nuceni postavit kolem stanů 1,5 metru vysokou sněhovou bariéru a vzápětí odešli do věčných lovišť ve složení RD+RM+TP; ZT+CT; PH+MK +ZK. "Babičko, proč máte tak velké zuby?", aneb kde se vzal, tu se vzal. Noc byla i za bariérou plná větrných poryvů, takže jsem nespal příliš tvrdě. Úplně jsem se však probral, když jsem zaslechl, jak se nám trhá stan. Znechuceně jsem zaklel na účet větru a rychle vymýšlel, co podniknu, aby z něj něco zbylo. Z míry mě však vyvedla skutečnost, že se stan trhal i ve chvílích, kdy se vítr utišil. Po dalším škubnutí, kdy opět vítr chvíli nedul, jsem poněkud zneklidněl. Vzpomněl jsem si na měsíc staré Radkovy příhody s medvědem na svatební cestě taktéž v Roháčích. Medvěda jsem však zavrhl - už byla na tuto výšku poměrně pokročilá zima, navíc jsme byli tak 1-2 kilometry nad pásmem lesa. Za zvuku pokračujícího trhání stanu jsem vzbudil Halíka a Míru. Chvíli jsme váhali, co podnikneme, žádný spásný návrh však nikoho nenapadal. Po chvíli jsem to nevydržel a rozhodl se, že stan úplně roztrhat nenechám. Můj kapesní nožík mi však pro boj s neznámým návštěvníkem nepřipadl příliš použitelný, tak jsem si připravil plynový vařič pro případ šarvátky a vyrazil. Naštěstí k ní nedošlo - nejspíš by se mi totiž ve větru vařič nepodařilo zapálit. Vetřelec byl pryč. Pouze na několika místech natržený stan napovídal, že se mi to nezdálo! Udělali jsme inventuru zásob a zkonstatovali ztrátu několika sýrů a paštik, které byly v blízkosti zející díry v podlážce u Halíkových nohou. Halík měl kliku - byl ve spacáku, takže jeho končetiny nezvaný host nechal na pokoji. S trochou nejistoty jsme opět ulehli. Asi za 20 minut nás Halík probudil, že ho něco praštilo do nohy. Chvíli jsme naslouchali, kromě meluzíny v novém větracím otvoru však nic slyšet nebylo. Po další půlhodině jsem byl znovu probuzen, tentokrát oběma hochy, kteří teď pro změnu slyšeli tlumené bručení. Ani další čtvrthodinka naslouchání nepřinesla žádné nové vysvětlení. Nakonec jsme usnuli a probudili se až ráno. Ze spacáku jsme ostatním ve vedlejších stanech vyprávěli naše noční peripetie. Nebyli jsme však bráni příliš vážně a naše noční historky byly interpretovány poněkud jinak: "Kdoví co jste tam kluci dělali …", apod. Obrat nastal až v okamžiku, kdy se Radek rozhodl dělat snídani: "Kde mám jídlo ?!", ostatní "Ha, Ha, Ha", teď vylézá Radim: "Kam zmizela taška s mým jídlem ?!" a do třetice Tomáš: "Já ho tu taky nemám !". No, nerozesmálo by vás to? Nás zcela. Když jsme vylezli všichni ze stanů, zkonstatovali jsme "vlci". Všude kolem našeho ležení to bylo poseto stopami velikosti velkého psa. Takže vyčíslené ztráty: roztrhaný stan, několik sýrů a paštik (ukradeny ze stanu) a 3 igelitky plné jídla (odneseny z předsíňky stanu). Možná jsme však přispěli ke zvýšení kulturnosti stolování vlků - v jedné igelitce zůstal Radkův zánovní nůž. Některé potraviny šelmy neocenily (v okolí nechaly láhev s instantní kávou a několik dalších "nepoživatin"). My jsme navíc přes počáteční obavy zjistili, že táhneme spousty jídla navíc. Nakonec jsme všichni vystačili se zbylou polovinou a to ještě leccos zůstalo! Vpřed či zpět? Další dramatická situace nastala v půli výstupu na Bystrou. Vítr sílil a chvílemi to vypadalo, že nás sfoukne z příkrého traverzu dolů do údolí. Část výpravy začala váhat o bezpečnosti dalšího postupu. Nastala vážná diskuse. Vrátit se, či pokračovat? Výhled na pokračující cestu v nás vzbuzoval pochyby. Po chvíli jsme se však zorientovali a zjistili, že už jsme dále, než jsme předpokládali a tak pokračujeme dle původního plánu. Profeld zmizel! Další rozvíření atmosféry způsobil Tomáš. Už jsme šli zhruba půl hodiny po hřebenu za přítomnosti silných nárazů větru s dávkami sněhu. Vítr občas někoho povalil, takže většina šla raději pár metrů pod hřebenem, protože z druhé strany hrozil pád z příkrého srázu. Profelďák, zkušený to horal, však zvolil cestu po samé hraně. Najednou se ozval výkřik a Tomáš zmizel za hranou hřebenu. Většině z nás zamrazilo a úprkem jsme vylekaní běželi k onomu místu. No, a co byste čekali. Profeldovy blbé vtípky - v místech, kde na druhé straně byla taková pěkná jamka, si z nás vystřelil a skočil do ní. Všude dobře, pod střechou nejlíp (pokud není děravá) Neutěšené počasí nás zdolává a rozhodujeme se pro sestup do údolí, kde má být nouzová horská bouda. Boudu nacházíme, bohužel ne jediní. Už je zde 6 středoškoláků, kteří do Roháčů vyrazili obdobně jako my (možná trochu hůř vybaveni, asi méně zkušení, zato plní nezdolného nadšení). Do tohoto nouzového přístřešku jsme se všichni horko-těžko vešli. Namačkáni jsme však nakonec usnuli. Bouda měla drobné vady. Především ve střeše bylo velké větrací okno a mezi prkny byly navíc v celé chatě obstojné "průduchy". Asi po hodině hry "Vytlač souseda, bude se ti lépe spát" jsem jako minulou noc nevydržel. Tentokrát to však nebyli vlci, nýbrž vrstva sněhu, která na nás ležela. Rozhodl jsem se pro radikální ucpání zásadních otvorů, kudy vítr vháněl největší dávky. Ostatní ze mě byli poněkud znechuceni, ale když mě viděli coby pavouka na stropě, přiložili také ruku k dílu. Výsledek byl sice diskutabilní, sněžení jsme však zmírnili. Venku je příšerně, natočíme film. Ráno jsme vykoukli ze spacáku dveřmi ven. Nevypadalo to příliš optimisticky. V druhé skupině výletníků nastal rozkol ohledně plánované cesty, tak jsme je s úsměvem pozorovali, někteří blbě radili, jiní byli raději zticha. U nás však situace byla stejně nevyjasněná. Tak jsme v rámci ranní siesty vymýšleli námět na film. Z mého pohledu bych řekl, že se námět hodinu od hodiny zvrhával, dámy tu však nebyly, takže páni na uzdě fantazii rozhodně nedrželi. Rozčarování nastalo kolem poledne, kdy jsme zjistili, že počasí na hřebeni je skvělé, leč asi dlouho nevydrží (dveřmi z boudy jsme bohužel celou dobu čučeli přesně na druhou stranu směrem do údolí). Po krátké diskusi nakonec padlo rozhodnutí - jdeme na hřeben, pak se uvidí, takže jsme filmový námět odložili k ledu (možná dobře tak). Nahoře se čerti žení, mi se "ženíme" dolů. Počasí se stále zhoršovalo a zhoršovalo, takže nepanoval jednotný názor, zda vůbec vyjít na hřeben. Nakonec jsme na něj vyšli, ale pak se rychle zase vrátili stejnou cestou dolů. Vítr byl totiž tak silný, že v něm nešlo téměř stát. Příchozí konkurenční skupiny se k nám blížili metodou "po čtyřech". Představa teplé sprchy, postele a hospody nás nakonec motivovala natolik, že jsme se rozhodli sejít až úplně dolů do civilizace hotelové. To se nám podařilo a promoklí jsme se opravdu octli v suchu a teple. A jak to dopadlo? Asi jsme udělali to nejlepší, co jsme mohli. Přes noc totiž vítr ještě zesílil a celou oblast postihly polomy. Pravda, v hotelu nás čekalo také nejedno překvapení (např. wc poseté desítkami mrtvých much), naše životy však byly zachráněny. V Liptovském Mikuláši jsme si užili tradiční zakončení v kolibě s haluškami a množstvím různých moků a různých následků, peripetií se smutnou servírkou … Mnozí však letos poněkud přebrali, takže filmové záběry jsou převážně charakteru čistě hospodského. Zpáteční vlak byl navíc přeplněn, a tak jsme cestou zpět prostě suše spali. Ať žijí vlci, medvědi a drsní muži mezi nimi! PKŽ "Další story ze začátku roku 2003", Tak tohle mi prave poslala jedna kamaradka, ktera mela taky potize v Rohacich, ze ji tohle poslal jeji kamaraad... Halik. Abyste vedeli, tak prechod Rohacu neni zadna sranda ... Koncem prosince 2002 jsme sli prechod Rohacu a prihodila se nam dost zajimava vec. Nejake zvire nas napadlo v Bystrem sedle. Videli jsme jen obrysy za sera. Protoze jsme nevideli ocas, a protoze bylo neuveritelne vytrvale a asi i silne, tak si myslim, ze to mozna nebyla liska, ale mozna rosomak nebo rys. Velmi pravdepodobne to vsak bude stejne zvire, ktere bylo zminovano tady v konferenci uz asi pred necelym rokem Strucny popis: Asi v 21,30h, kdyz jsme zalezali do stanu, tak jsme videli prebehnout kolem nejaké zvire velikosti stredne velkeho psa, asi 30cm vysoke, spise valcovitého tvaru, neco jako hodne prerostly jezevcik. Behem pul hodiny se ozvalo trhani vnitrniho stanu hned vedle moji hlavy. Do pulnoci jsme se snazili krikem a boxerskymi vypady proti stanovemu platnu zahnat zvire pryc. Marne. Za tu dobu udelalo asi 6 der do vnitrniho stanu velikosti 10-20cm, na navetrne strane uplne utrhlo tropiko po cele delce tj asi 1,5 m dira a stejne velkou diru udelalo i do vnitrniho stanu. Pri jednom z utoku mi zmizel cca 10kg batoh z predsinky stanu, nastesti jsem to slysel, vybehl ven a po 10m jsem batoh ziskal zpet. To uz se nam zdalo, ze nam to zvire usiluje o zivot, takze jsme zacali drzet hlidky. Mesic byl v uplnku, tak bylo dost dobre videt. Behem hlidky kamarada zvire zautocilo znovu a ze stanu si odneslo goretexovou rukavici. Hlidkujici kamarad pritom stal na druhe strane stanu. Po kriku a pomoci kamarada jsme rukavici zachranili. Od pulnoci do 3h rano uz byl klid, proto jsme hlidky zrusili a sli spat. Ve 3,30h nasledoval dalsi utok, takze jsme hlidali az do rana. Vysledek - nas stan je zcela nepouzitelny (jedina sance je, ze ho poslu vyrobci, aby vymenil polovinu dilu, nevim ...) museli jsme sejit z hrebene dolu, nemeli jsme v cem spat. Kamaradi ve druhem stanu na tom jsou jen o trochu lepe. Zmizely 2 igelitove tasky naplnene snehem na vareni a jedna taska s jidlem, oboji z predsinky stanu. Muj batoh a rukavici jsme zachranili - viz vyse. Ja bych tam priste uz nespal, nevidim zadnou moznost, jak se v noci ubranit. Jedine mit pusku a tu mrchu zastrelit. Zdravi Kaja . . . . Záhada vyřešena - byla to liška ... |
|||||||||
